Zrod a proměny Šerlišského mlýna: Cesta od Postlerova mlínku k perle Orlických hor

Příběh Šerlišského mlýna není jen záznamem suchých dat, ale živou kronikou o odhodlání, znovuzrození z popela a proměně osamělého mlynářského stavení v srdce turistického ruchu Orlických hor. V hlubokém, tichém údolí říčky Bělé, kde se dnes rozprostírá moderní hotel, se na přelomu 17. a 18. století zrodila legenda.

Postlerův mlýn: Osamělý dřevěný duch údolí

Na počátku všeho stál skromný Postlerův mlýn, osamělý dřevěný mlýnek, který s hrstkou chalup tvořil osadu Dolní Šerlich. Byla to samota, kde mlynářské řemeslo sloužilo spíše přežití než obchodu. Voda z horského potoka nepoháněla jen mlýnské kameny, ale i pilu na šindele, které byly v drsném horském prostředí nepostradatelné. K mlýnu patřila dokonce i malá koželužna, což dokládá soběstačnost a mnohostrannost tehdejších obyvatel. Dlouhé roky šuměla Bělá kolem dřevěných trámů a jen málokdo sem z okolních vesnic zavítal.

Přerod v hostinec: Nová éra s vůní kávy

Klidné časy skončily s příchodem nové éry – turistiky. Jak se blížil konec 19. století, objevovali krásu Orlických hor první nadšení výletníci, směřující na hřeben k Šerlichu. Tohoto potenciálu si všimli bratři Fuknerovi z Trutnova, kteří na začátku 20. století provedli radikální, leč pro budoucnost klíčovou, proměnu. Původní mlýn se změnil v útulný výletní hostinec.

Zatímco pila na šindel dál sloužila, hostinec se rychle stal oblíbeným cílem. Jeho sláva rostla ruku v ruce s popularitou celého pohoří. Zajímavostí je, že dřevo pro stavbu ikonické Masarykovy chaty na hřebeni v letech 1924–1925 bylo připravováno právě na pile Šerlišského mlýna a odsud pak putovalo koňskými povozy vzhůru.

Osud z popela: Dřevěný dům, který odmítal zemřít

Šerlišský mlýn má za sebou neuvěřitelný příběh znovuzrození. V roce 1922 jej částečný požár poškodil, a krátce nato jej jiný oheň zničil do základů. Po každé pohromě však povstal. Nejslavnější zkouška ohněm přišla 7. listopadu 1931, kdy chatu znovu, a tentokrát kompletně, pohltily plameny. Místo, aby se majitelé vzdali, postavili chatu znovu, větší a modernější, do podoby, která je v zásadě zachována dodnes. Oheň se stal paradoxně tvůrčím prvkem jeho historie.

Časy pašeráků a prominentů: Válečné stopy

V meziválečném období si Šerlišský mlýn získal i temnější reputaci. Jeho poloha u hranice z něj učinila dokonalé centrum pro pašeráky, kteří zde měli ideální zázemí pro transport nedostatkového zboží. Během druhé světové války však idylický horský život vystřídala éra nuceného luxusu, když se chata stala rekreačním střediskem pro rodiny a manželky prominentů nacistického Wehrmachtu.

Poválečný chaos s sebou přinesl tragický konec pro tehdejší majitele, ale historie mlýna nekončí. Stal se součástí národního podniku a v 60. letech byl ještě rozšířen o ubytovací depandance – dnešní Barborku a Kačenku.

Dnes je Šerlišský mlýn moderním horským hotelem, který si cení své bouřlivé minulosti. Ačkoliv mlýnské kameny už dávno nehvízdají, připomínkou jeho původu zůstává tiché, dřevěné vodní kolo stojící u vchodu, symbol cesty, kterou toto místo urazilo – od zapomenutého mlynářského domku až po vyhledávanou horskou perlu Orlických hor.

Foto zdroj: Orlické Hory