Stopy utrpení: Koncentrační tábory v Orlickém regionu

Orlický region, dnes známý především jako turistický cíl a místo krásné přírody, skrývá ve své historii i temnou kapitolu spojenou s druhou světovou válkou a nucenou prací. Přestože se v této oblasti nenacházel žádný z vyhlazovacích táborů typu Osvětim, region byl hustě pokryt sítí pracovních a zajateckých táborů, které byly organizačně propojeny s německým válečným průmyslem.

Tyto tábory, zřízené nacistickým režimem, fungovaly jako pobočky větších koncentračních táborů, zejména Gross-Rosen (dnes na území Polska), nebo spadaly pod správu Wehrmachtu a SS.

Zaměření na válečnou výrobu

Hlavním důvodem zřízení táborů v této oblasti byla potřeba levné a snadno dostupné pracovní síly pro klíčový válečný průmysl. Orlickoústecko se stalo důležitým centrem strojírenství a textilní výroby, která byla rychle převedena na zbrojní zakázky.

Vězni a váleční zajatci, většinou původem z Polska, Sovětského svazu, ale i z dalších okupovaných zemí, byli nasazováni zejména do:

• Zbrojních továren: Například v Ústí nad Orlicí nebo České Třebové v podnicích, které vyráběly součástky pro letadla, tanky a munici.

• Lomů a stavebnictví: Na těžkých pracích, jako bylo lámání kamene a budování infrastruktury.

• Textilních továren: I ty byly využívány pro šití uniforem pro Wehrmacht.

Nejvýznamnější pracovní tábory a jejich osudy

Ačkoliv se jednalo primárně o pracovní tábory, podmínky v nich byly často srovnatelné s těmi nejhoršími. Zlé zacházení, nedostatek potravy, nelidské hygienické podmínky a fyzické vyčerpání vedly k vysoké úmrtnosti.

Pobočka KL Gross-Rosen – Kouty u Králík

Jedna z nejznámějších poboček byla umístěna v Koutech u Králík (okres Ústí nad Orlicí). Tento tábor sloužil k těžbě a zpracování kamene. Vězni zde pracovali v nelidských podmínkách v lomech. Původně tábor spadal pod správu Wehrmachtu, ale později se stal oficiální pobočkou KL Gross-Rosen.

Pracovní a zajatecké tábory na Rychnovsku a Náchodsku

Táborů bylo mnoho a byly rozmístěny strategicky blízko výrobních podniků:

• Ústí nad Orlicí: V táboře u dnešní továrny Perla byli drženi zejména sovětští váleční zajatci a dělníci z východních zemí.

• Lanškroun a Letohrad: I zde existovaly menší tábory, zásobující okolní průmysl.

• Rychnovsko: Tábor v Solnici byl úzce spojen s automobilkou Škoda (dnešní Kvasiny), kde vězni pracovali na výrobě válečné techniky.

• Terezínský „filtr“: Mnozí vězni z regionu byli před transportem do likvidačních táborů krátce zadržováni i v tranzitním ghettu Terezín, které s Orlickým regionem sice nesousedí, ale hrálo klíčovou roli v systému nacistického teroru na území protektorátu.

Pochody smrti a osvobození

V závěru války, na přelomu let 1944 a 1945, kdy se blížila Rudá armáda, došlo k evakuaci táborů a přesunu vězňů do vnitrozemí Německa. Tyto pochody smrti byly pro přeživší vězně tou nejtěžší zkouškou. Tisíce vyčerpaných lidí byly nahnány na dlouhé cesty v mrazu a bez jídla, přičemž mnoho z nich zahynulo. Záznamy dokládají, že trasy pochodů vedly i přes Orlické hory a podhůří.

Dnes si oběti těchto táborů připomínáme na několika pietních místech a památnících, které slouží jako trvalá připomínka utrpení a varování před zrůdností totalitních režimů.